Ptáka poznáš po peří, vlka po srsti, člověka po řeči.

Všechno mě mr(a)zí...

24. listopadu 2013 v 11:06 | Feather |  Rozfoukané
Zklamala jsem, selhala jsem, nedaří se mým snům...
Ale já jim jednou ukážu, zač je toho loket!

...
Utíkejte
myšlenky a slova,
chci žít, dýchat
a smát se znova!
.
Tato slova
znějí mi v hlavě stále,
jak to věčné
"nejsi hodna trůnu, natož krále"
.
Kdo rozumí
slovům a pocitům mým,
nechť zjeví se
a ke mně promluví...
...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Vendula Vendula | Web | 25. listopadu 2013 v 20:29 | Reagovat

Pěkné...
Tenhle pocit znám.

2 Feather Feather | 26. listopadu 2013 v 17:25 | Reagovat

[1]:: Děkuji. Tak alespoň, že nejsem sama...

3 Ilma Ilma | E-mail | Web | 17. dubna 2014 v 21:22 | Reagovat

Velice výstižné a hezky napsané.
Sama rozhodně nejsi. Cítím se dost podobně, proto se tvým pocitům snažím porozumět.

4 FeaTher FeaTher | 19. srpna 2014 v 11:55 | Reagovat

[3]: Moc mě mrzí, že je takových lidí víc, ale zároveň jsem ráda, že mě někdo chápe. Rozhodně bych tyhle pocity nikomu nepřála, selhání a zklamání sama sebe je snad to nejhorší, co může člověk zažívat...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama