Ptáka poznáš po peří, vlka po srsti, člověka po řeči.

Ztracení

1. ledna 2013 v 19:43 | Feather |  Rozfoukané
Jeden člověk mě inspiroval, když jsem s ním psala, a na jeho vztah s ním jsem napsala báseň...

...
Jsme dva, však každý hledá cestu svou,
nevíme, kudy jít za naší hvězdou,
k tomu cíli, kam míří každý z nás,
a víme, že to nebude žádný špás.
.
Plahočíme se životem sami,
žádní nechtějí zůstávat s námi,
to proto, že neznají naše duše,
když poznají, tváří se slepě, hluše.
.
Snad jednou najdem cestu sami k sobě
a u mě nebude už studu k Tobě,
abych mohla své srdce poslechnout
do nového života se nadechnout.
...
Nebylo to do mého ucha, do nějž jsi šeptal, ale to mého srdce.
Nebyly to mé rty, které jsi políbil, ale má duše.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Luné Luné | Web | 2. ledna 2013 v 17:17 | Reagovat

Věřím, že ztracené ve tvých verších hvězda lásky svede dohromady :)

2 Feather Feather | Web | 2. ledna 2013 v 17:35 | Reagovat

[1]: nejspíš jenom v mých verších... :) ale děkuji za víru :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama